Aktuality

Pravidla chování při stolování

"Žádný učený z nebe nespadl..." Část citátu polského básníka Juliana Tuwima je tím nejlepším začátkem článku o pravidlech slušného chování, chcete-li etiketě. Hovoříme-li o pravidlech slušného chování, je na místě doplnit chybějící část citátu v úvodu "...ale blbce jako by shazovali." Je to úsměvné, ale zároveň velmi trefné moudro. Nikdo si nechce ve společnosti připadat hloupě, i to je důvodem proč jsou stále populární knižně zpracovaná pravidla chování ve společnosti. Bez toho, že bych se chtěl současných autorů nějak dotknout či snižovat jejich přínos k pozdvižení povědomí o pravidlech slušného chování, je třeba připomenou českého klasika pravidel slušného chování, Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského. Jeho práce týkající se pravidel společenského chování jsou nevysychajícím pramenem mouder, ze kterého čerpají současní autoři. A ačkoli byla kniha Společenský katechismus sepsána před více než 100 lety, je text stále platný a aktuální. Není se pak co podivovat nad tím, že našinec vyslaný do zahraničí má povědomí o slušném chování ve společnosti mnohem hlubší než například rodilý Američan. Stoletá tradice je v našem chování hluboce zapsaná. A to je dobře.

A protože je celá naše kniha věnovaná nejlepším restauracím, je na místě připomenout si „Jak se chovati při tabuli“ podle Gutha-Jarkovského a jeho knihy Společenský katechismus, díl I. z roku 1914.

Pán, který podal rámě některé z dam, jde dveřmi poněkud před ní, jakoby jí razil cestu, leda by dvéře byly otevřeny dokořán, tak že by bylo s dostatek místa pro dva. Dáma pak sama bezděky ustoupí do pozadí, aby pán mohl jíti v před; pán však jde tak, aby neztrácel s očí svoji dámu, zvláště však, aby se k ní neobracel zády.

Po celou hostinu pán dbejž, aby jeho dámě všeho se dostávalo. Neusedni, dokud dáma sama se neusadí a nerozestři svého ubrousku dříve, než ona, jakož vůbec nikdo nerozestře ubrousku dříve, než hostitelka.

Ubrousek neváže se nikdy kolem krku, aniž zastrčí se za kabát anebo vestu, vůbec za šat. Dáma nesmí jej dáti za živůtek. Ubrousek zůstaniž na kolenou a není ho dovoleno užívati jinak, než na utírání úst.

Nečekejte s jídlem, až každý bude obsloužen: Jídlo by vám vystydlo a zdržovali byste obsluhu. To se týká nejen polévky, ale jídel všech.

U stolu dlužno seděti zpříma. Tělo neopírej se o stůl, zvláště nikoli lokty a nenahýbejme se příliš nad talíř. Jen předloktí má spočívati na ubruse. Ale zase není správno stahovati lokty k tělu a omezovati se na místo co nejmenší pod záminkou, aby soused měl místa dost. Škodí to celkovému vzhledu stolovníka, který vypadá bázlivě a ustrašeně, což činí i na ostatní přítomné nemilý dojem.

Nikdy nechtějme opakovati polévku. Není ani služno polévku dočista vyjísti, poněvadž by bylo třeba nakláněti talíř, což odporuje slušnosti. Talíře vůbec se nedotýkejme. Také když jsme s některým jídlem hotovi, neodstrkujme talíř před sebou, aniž pohybujme talířem čistým otáčejíce jím všemi směry. Lžíci nedávejme do úst po straně, nýbrž předkem.  Po polévce nech lžíci na talíři.

Za jídla mluvte málo, ale odpovídejte volně těm, kteří vás oslovili. Pán, který je v sousedství dam, které zná jen málo nebo kterým byl právě představen, nesmí opomenouti ničeho, aby ukázal oběma sousedkám svoji ochotu, a sám je povinen udržovati rozhovor, neboť dámy nemohly by pak vyžadovati samy jeho služeb, kdyby byl vůči nim příliš upjat.

Posadí-li vás u tabule vedle některé osoby před tím vám i docela cizí, značí to, že s ní můžete mluviti docela volně a prokazovati jí všecku přívětivost. Ostatek vašim sousedkám budou vaše pozornosti jen lichotiti. Kdyby tomu bylo jinak, máte právo míti o nich svoje mínění, ale jenom mínění, aniž proto budete k nim méně zdvořilý.

Chleba nikdy nekrájejme, nýbrž jen lámejme, a tu ulomíme jenom tolik, kolik chceme dáti do úst.

Také maso krájíme po kouscích, při čemž vidličkou v levé ruce přidržujeme sousto, jež odřezujeme nožem v ruce pravé. Vidličkou pak, již máme v ruce levé, dáváme do úst ukrojené sousto. Vidličkou v ruce pravé jíme toliko jídla, která se nekrájejí, nebo která se toliko lámou, jako vejce, paštiky, ryby, zelenina a salát.

Salát budiž předkládán po kusech náležitě malých, aby ho nebylo třeba na talíři krájeti.

Vidličku držíme u držadla nahoře v prstech tak, že ukazováček leží podél držadla a řídí jeho pohyby. Podobně nůž, vždycky v ruce pravé, jejíž ukazováček leží podél střenky. Pokaždé, když jídlo přerušíme, položíme nůž a vidličku na talíř. Pojedli-li jsme a talíř je prázdný, položíme příbor na talíř; kdybychom pozorovali, že příbor nevyměňují, nýbrž jen talíře, klademe příbor na podložku. Při větších hostinách podložka ani vedle talíře nebývá, což značí, že příbory se vyměňují a necháme tedy příbor na talíři. Kdybychom jej kladli vedle přímo na ubrus, snadno bychom mohli ubrus pošpiniti.

Nožem nikdy nepodávejme jídel do úst, zlozvyk, který zvláště v Čechách nám k necti je zakořeněn. Ovšem zlozvyk ten podporují hostitelky, které k některým jídlům (na př. dortům) přikládají toliko malý nůž, nikoli také vidličku nebo lžičku. Jíme-li sýr, užijeme nože jen, abychom sýr položili na kousek chleba nebo housky. Učiňme to však šetrně a nerozmazávejme sýr po chlebu příliš nápadně.

Lžící jíme zavařeniny, kompoty, sýr smetanový, med, kdežto vidličkou dorty, paštiky a j.

Berouce jídlo z mísy, užíváme lžíce nebo vidličky a není slušno kus masa nebo jídla jiného z mísy na talíř si shoditi nebo posunouti. Rovněž omáčku nabíráme lžicí a nelejeme ji přímo z omáčníku. Dbáme vždy toho, abychom berouce podávané ani okraje mísy ani ubrusu nepotřísnili.

Rozumí se pak samo sebou, že neužijeme k tomu všemu nikdy příboru vlastního. Kdyby na míse nedopatřením příboru nebylo, požádáme oň skromně a nenápadně osobu služebnou. Také svého nože neužijeme, chtíce přeříznouti kus toliko naříznutý, požádáme i o to osobu služebnou. Jsou-li kusy veliké, raději vezmi na talíř celý kus a to, co nemůžeš dojísti, nech pak na talíři.

Talíře nikdy nevytírejme. Nožem pokryjeme každé sousto omáčkou, ale nesluší se nadrobiti chleba do talíře a chlebem, byť i na vidličce nabodnutým, omáčku nebo kousky jídla vytírati.

Omáčky užívejme málo, aby talíř po jídle nebyl příliš zamazán.

Měkká vejce jíme zvláštními lžičkami. Nesluší se namáčeti do vejce řízky chleba, rovněž jako není správno namáčeti suchary do vína, krému nebo jiných nápojů.

Neohánějte se ani nožem, ani vidličkou, a nepoklepávejte lžičkou od černé kávy na misku šálku, jakož vůbec příborem netropte hluk.

Na ovoce užíváme vidličky a nože. Ovoce nejprve se rozřeže na čtvrtky, pak teprve se sloupe na podél. Je nevkusno loupati pomeranč, jablko a pod. ve spirále. Nožem vyřízneme ze čtvrtek oloupaných jádra a vidličkou podáváme sousto k ústům. Dělíme-li se o ovoce s osobou sousední, nabídneme vždy část lepší. Pecky neklademe na ubrus!

Ořechů nelouskejme zuby, nýbrž jedině louskáčkem.

Deserty, koláče, cukrovinky jíme vidličkou, vyjma cukroví suché nebo cukrovinky v papírkách, jež možno vzíti do ruky.

Černou kávu, je-li příliš horká, nikdy nepřelévejme na misku.

Máme či nemáme chřest jísti rukama? Těžká záhada! Tři čtvrtiny stolovníků béřou chřest do ruky, konec ukousnou a ostatek ještě vysají, ale způsob tento přece je trochu nedbalý a doporučuje se užíti způsobu nesprávně řečeno anglického: vidličkou část jedlou odděliti a vidličkou donést k ústům.

Necháme-li příbor po jídle na talíři, položme jej tak, aby při odnášení tak snadno nesklouzl, tedy vodorovně. Upadne-li příbor, nezvedejme ho, to jest věcí osoby služebné.

Ubrousku po jídle neskládejme, nýbrž položíme jej prostě na stůl nesložen.

Nejezte hlučně, příliš rychle a nemluvte majíce plná ústa. Rovněž nejezte příliš zvolna, abyste se neomeškávali a byli hotovi zároveň s ostatními.    

Aktuality

Zlatý lev má nového generálního partnera

Počínaje sezónou 2018 se stává generálním partnerem projektu hodnocení restaurací PPF banka. Prestižní projekt tak získává solidní zázemí a partnera schopného rozvíjet potenciál původního hodnocení kvality nejlepších resturací. Více se dozvíte brzy. (…)

Zlatý lev má nového generálního partnera
Aktuality

Příběh o těstovinách

Romantický příběh o středověkém benátském cestovateli Marco Polovi je notoricky známým. Zásluhu na tom má ne jedno filmové či televizní zpracování. Stejně tak panuje obecné přesvědčení o tom, že Marco Polo přivezl ze svých dobrodružství z Číny těstoviny, které v jeho domovině, dnešní Itálii, (…)

Příběh o těstovinách
Aktuality

Nejlepší pizza na světě

Historie italské pizzy sahá do dob antiky, kdy celá řada kultur vyráběla chlebové placky. Předchůdcem pizzy byla pravděpodobně focaccia , plochý chléb známý obyvatelům římské říše jako panis focacius . Na chlebové těsto se běžně přidávaly ingredience jako fíky, med, maso či špek, podle dané (…)

Nejlepší pizza na světě
PPF banka Praha Czechtourism GWL TCP CPP Erbia PIS PPAS Veolia Merlot Česká voda Galerie Smecky Potravinářská komora Mstetice OneRoom